Košt vín nadšenců pro vlčnovská vína

Chtěl bych přiblížit důvody, proč se pokouším udržet Košt vín ve Vlčnově. Lidé se mě na to totiž ptají. Přicházím do věku, kdy začínám jinak chápat hodnotu tradic a odkazu našich otců a dědů. Vinohradnictví má ve Vlčnově dlouhou tradici a určitě by bylo škoda, kdyby nebyla možnost porovnat vína, která ve Vlčnově pěstujeme. Jsme jedna z nejsevernějších vinných tratí na Moravě, a tak srovnávat naše vína s víny pěstovanými na jižní Moravě je často zavádějící. Proto se mi před 5-ti lety zalíbila právě myšlenka Koštu vín pocházejících jen z Vlčnova. Protože by se ale nemuselo vybrat dosti vzorků, prezentují se na Koštu i vína přespolní.

Vlčnovská vína jsou hodnocena ve vlastní kategorii. Náš Košt dává možnost srovnání místním vinařům, a proto je vždy zveme do hodnotící komise. I když jsem si vinohrad pořídil teprve v roce 2008, už teď vím, že pěstovat víno je koníček časově náročný, ale na druhou stranu přináší hodně zadostiučinění, pokud se výsledek podaří. Určitě někdo namítne, že ten a ten nemá dost hlav, aby měl takové víno a že to musí být z koupených přespolních hroznů. Vína rozdělujeme do kategorie Vlčnov a Přespolní podle údajů, které dostaneme od vystavovatelů. Nemáme možnost prověřovat, jestli hrozny pochází opravdu z Vlčnova. Toto necháváme na každém vystavovateli, aby se k vínu náležitě přihlásil. Komerční vinaři umí udělat víno i z vody, aniž by to laik poznal. Pěstování vína klasickým způsobem je mnohem větší dobrodružství, a tak se snažím poslouchat rady ze všech stran. Proto si velmi vážím každého, kdo se touto zálibou poctivě zabývá a má tu odvahu jít s „kůží na trh“ ve smyslu poskytnutí vzorku na Košt vín, protože i přes veškerou snahu se někdy víno nepodaří. Na druhou stranu je to stále výsledek celoročního snažení, a tak nezbývá než ochutnávat a diskutovat s ostatními vinaři, co a proč se stalo, abych si dal v dalším roce pozor. A právě v tom vidím jeden z hlavních smyslů Koštu vín. Sám jsem vždy nedopadl na Koštu úplně nejlépe, ale beru to jako podnět ke zkoušení nových postupů. Protože pokud celý rok popíjím jen své vlastní víno, nemůžu posoudit, jaké má kvality a slabiny oproti vínům jiných vinařů. A minulé ročníky Koštů ukázaly, že i ve Vlčnově je možné vypěstovat vynikající víno.

Košt vín, který pořádáme, nemá v žádném případě za cíl zesměšňovat práci poctivého vinaře, který i třeba v rámci tradice a/nebo BIO nepoužívá veškeré vymoženosti dnešního komerčního vinařství – a to zejména co se týká už vylisovaných hroznů. Chemickou ochranu rostlin a plodů při růstu považuji za přijatelnou, protože tyto postřiky nemají ovlivňovat výslednou chuť vína, ale pouze chrání rostlinu, aby měl hrozen vůbec šanci narůst a dozrát. Dokud budou vinaři z Vlčnova ochotni poskytovat vzorky svých vín, budu se snažit o udržení Koštu, abychom se mohli alespoň jednou za rok sejít a diskutovat/degustovat výsledky našeho snažení. Tato setkání mají velký význam právě pro začínající vinaře, kteří by mohli převzít vinohrady, kterých ve Vlčnově bohužel stále ubývá.

Předem moc děkuji všem vystavovatelům za podporu poskytnutím vzorků a nejen je chci tímto srdečně pozvat na Košt vín, který se koná 1.4.2017 od 14:00 v Klubu sportu a kultury ve Vlčnově. Josef Pavelčík, Vlčnov 1065 (Vinohrady 77)

Josef „Pepos“ Pavelčík

Příspěvek byl publikován v rubrice Co se děje v obci. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 komentářů u Košt vín nadšenců pro vlčnovská vína

  1. František Zástěra napsal:

    Spolek nadšenců pro vlčnovská vína – tak to mi to pojmenování připadá hodně bizarní. Nevím, zda je to úmyslně anebo z recese (nebo obojí), ale toto si naše místní vína nezaslouží. Mám rád vlčnovské víno, i když trpké, pořád dobré. Je v nich síla, oheň, odvaha, ale i pokora a úcta. Kdo pije vlčnovské víno, tak si podává ruku s dějinami obce. V pohárku vína lze vidět všechny války, třicetiletou i obě světové, ale taky i éru lásky, májových procházek pod rozkvetlými plody a dnů s podzimních zbytků slunce, kdy se ještě chce prodrat mezi chladné dny. Život není jednoduchý, právě naopak a o tom je i vlčnovské víno. Kdo se ho napije moc, tak jej bolí hlava. Kdo je umí znalecky pokoštovat, tak ví, že to víno má svoji tradici a čte v něm jako v knize, jako v kronikách. Není všech dnů slunečních, máme i bouřlivé a to vše se promíchává v našich vínech. Trpkost, ale i sladkost. Utrpení a k tomu je naděje. Pracovitost vyvažuje letní bezstarostnost. Vlčnovská vína mají charakter, mají duši, mají osobnost. Nelze je jen tak pít, musí se pochopit. Musí se přivonět a musí se zdát úcta tomu vínu. Místní vína nejsou určená k běžnému konzumu, je třeba je pít tam, kde vznikají. Ve vinných sklepech, ve vlčnovských búdách, pod korunami ořechů. Je tak, při nezávazném plkání se sousedy, kamarády, ale i přespolními, co si přišli popovídat o tom, jak je na tom světě krásně.

    Vlčnovské víno je dar, je to náhrdelník, který je poskládaný z různých střípků drahocenných kamenů. A to vše je pospojováno zlatým drátkem, aby se dávalo k okrase celému světu. Zlato je zde nahrazeno sluncem, drahokamy bobulemi a vše s pečlivostí místních vinařů pospojováno do nádherného moku, který při pohledu na něj inspiruje básníky a při pití dává zakusit nádheru, ale i nevlídnost celého Slovácka. Když se říká, že je ve víně pravda, tak to tady platí dvojnásob. Kyselé, ale takový je už život. A ten musíme žít. A přeci v něm hledáme trochu té sladkosti, jako ve svém životě. A ona tam je!

    • I ty poeto! napsal:

      Tož pro mňa je „TOP“ z vlčnovských vín to Mlýnkovo. Z vlčnovských vín neutronových to nejneutronovatější.

  2. František Zástěra napsal:

    Blíží se nám velikonoční svátky, pro mnohé pár dní volna navíc, pro některé nejdůležitější dny v roce. Je každého věc, jak toto období slaví, zda chce prožít ukřižování Ježíše Krista (a pak jeho zmrtvýchvstání) jako společenství při mši v kostele anebo využít volných dní ke společnému trávení času se svojí rodinou. Já tady nebudu psát, co budu dělat já, aby to nebylo použito jako návod, ale rozhodně mám v plánu se sejít se svými přáteli a připomenout se jim. Určitě si dám zítra něco zeleného (špenát a večer zelené pivo) a další už podle toho, co bude. A v pondělí se budu vyhýbat alkoholu, protože v úterý musím do práce a není nic horšího než začátek pracovního dne a k tomu malá opička. S přáteli si samozřejmě dám malou štamprli, ale abych to do sebe ládoval jako o Masopustu, kdy je jeden volna přede mnou, tak to bohužel o velikonočním pondělí nejde. Ale jak na začátku píšu, Velikonoce nejsou o alkoholu, ale o možnosti se potkat se svojí rodinou a známými a ty dva dny volna navíc prožít společně. Určitě tady někdo bude psát o významu Velikonoc pro místní farnost a já si to rád přečtu, pokud to vezme trochu s nadhledem. Ono je to hodně těžké popsat celkem dost brutální scénu ukřižování a být u toho nad věcí. Ale i tak jsem zvědavý, jestli se o to někdo pokusí.

    A snad největší událost Velikonoc ve Vlčnově je obchůzka krojované chasy, tedy ročníku, který letos pojede jízdu králů, po obci, po svých dívkách z ročníku, kdy je musí kančůchem vymrskat, aby byla tradice splněna. Ty mladé muže v bílých košilích s nášivkami a modrými plkavicemi není potřeba ani hledat po dědině, v novinách a na internetu bude potom fotek dost. A přibývá i děvčat v kroji, které se jim takto dostávají na jejich roveň. Na rovinu, není to jednoduché sedět celý den v kroji a čekat, až přijdou, ale díky moderní technice (mobilnímu telefonu) ji dají kluci avízo, kdy se objeví v jejich dveřích a ta má čas se připravit. Kdo je přítomen tomuto okamžiku, tak musí Velikonoce povýšit na nejdůležitější svátky v roce. Ono zase kdyby s legrútama chodila celá dědina, tak to je o ničem, to by nebyla mrskačka, ale divadlo, ale kdo má skutečně to štěstí a nahlédne třeba jen přes plot, tak je to skutečně fakt moc krásné, kdy krojovaná chasa stojí před domem a ve dveřích je vítá dívka oblečená v kroji. Prostě to je okamžik, který patří na první stránky obrázkového časopisu. Ale i ty druhé nemusí být smutné, Velikonoce jsou o potkávání se s kamarády a ti si určitě přijdou na malované vejce. Toť asi vše, co víc napsat?

    • Hm,hm napsal:

      Pěkné rozjímaní. Moc pěkné.
      Určitě povýšíš Franto Zástěro velikonoční svátky na nejdůležitější v roce, až Ti budú mladíci v bílých košilích s pestrými nášivkami v modrých plkavicách zvracat do předzahrádky.

  3. František Zástěra napsal:

    Tak jsem čekal na nějakou odezvu ohledně velikonočních svátků a kdybych tu nenapsal svoji esej, tak tu nebude nic. Za pár dní se koná další svátek (1. máj), k tomu je i den pracovního volna, a tak se pokusím přidat zase svůj kousek.

    Když se řekne první máj, tak se spoustě lidí vybaví slavné májové dny (1., 5. a 9. května), kdy se slavilo způsobem „kdo neslaví, ten je proti nám“. Průvody, televizní program, estrády, proslovy, výzdoby výloh… Jako kdyby nebylo na světě nic lepšího. Ono bohužel v případě 1. května, Svátku práce, asi fakt skutečně nic lepšího není. Potom na konci článku dám zkopírovaný text z wikipedie k tomuto datu. Povstání pražského lidu 5. května – na to se historici dívají každý jinak a není možné na toto nalézt uspokojivou odpověď. Ale tento den není dnem pracovního volna a ten další, 9. května, tedy pro nás 8. května, je dnem konce Druhé světové války. Zase není potřeba psát dlouhá souvětí, všude je informací dost. Jenom připomenu, 8. května je den pracovního volna.

    Jak se tímto vypořádat? Nijak, prostě si užívat volné dny, letos to vyšlo parádně – dvakrát prodloužený víkend. Akcí v okolí je spousty a tak se určitě najde něco, co nás potěší. Toť vše.

    Svátek práce – wikipedie
    Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.

    V USA a Kanadě se svátek práce, Labor Day, slaví první pondělí v měsíci září.

    Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka vyhlášená anarchistickým deníkem The Alarm, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů) odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg. První čtyři jmenovaní byli popraveni 11. listopadu 1887, Louis Lingg spáchal sebevraždu již den předtím.[1] Poprvé se Svátek práce celostátně (USA) slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální svátek práce. Postupně se k oslavě tohoto svátku přidávaly další politické proudy, jako například nacismus (i když ještě roku 1922 trval Adolf Hitler na zákazu tohoto „marxisticko-anarchistického výmyslu“) nebo třeba katolická církev, která jej roku 1955 zasvětila sv. Josefu dělníkovi.

    • Hm,Hm,Hm napsal:

      Slintáku, Slintáku, ěště, že ty toho Frantu Zástěru máš. Jinak tady už ani pes neštěkne.

      • Michal Slinták napsal:

        Slinták je 6 týdnů na základním vojenském výcviku ve Vyškově. Je to dřina, nestíhám. Přijďte se pobavit na divadlo ze Strání!

  4. jeden na víkend napsal:

    Policie České republiky – KŘP Zlínského kraje
    Cyklisté pozor!
    UHERSKOHRADIŠŤSKO: Policisté budou kontrolovat cyklisty.

    V rámci připravované a velmi oblíbené akce “Na kole vinohrady Uherskohradišťska“ budou všechny trasy pod dohledem policistů. Ti se zaměří nejen na dodržování pravidel silničního provozu a na povinné vybavení jízdního kola, ale především na požívání alkoholických nápojů.

    Zákon na pozemních komunikacích striktně zakazuje se před jízdou či během jízdy posilnit alkoholickými nápoji. Také je velmi důležité připomenout, že na cyklostezce platí stejná pravidla, jako na silnici!

    Cyklistovi, který jede pod vlivem alkoholu, hrozí ve správním řízení pokuta až do výše padesáti tisíc korun.

    Vzhledem k tomu, že jsou připravované trasy dlouhé, nedopusťte, abyste je museli projít pěšky, jen kvůli vypitému alkoholu.

    26. dubna 2017, por. Bc. Milena Šabatová

  5. Máj napsal:

    Tak zas tu máme bordel u Maja.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.