Kdo má reálný program v krajských volbách? KDU-ČSL!

Má dnes ještě někdo sílu číst volební programy? Má vůbec cenu vypracovat dobrý volební program? Tyto otázky napadnou mnohé, když sledují volební hesla stran, se kterými vyráží do krajských voleb. Opravdu uspějí ti, kteří nedokáží nabídnout nic konstruktivního? Ti, co zase dávají jednorázové nic neřešící dávky? Uplácejí voliče částkou 10 000 Kč na narozené dítě, nebo chtějí z rozpočtu kraje platit důchodcům televizní poplatky? Opravdu tohle chceme?

Program lidovců je docela dlouhý, a proto chápu, že ho málokdo přečte celý. Přečtěte si tedy okruhy, které se Vás týkají. V našem volebním programu si zde můžete najít dle obsahu, co Vás konkrétně zajímá:

http://www.zlin.kdu.cz/aktualne/aktuality/volebni-program-kdu-csl-2016-2020-pro-zlinsky-kraj

Někoho trápí současná situace v dopravě, jiného zdravotnictví nebo školství. Můžete se podívat na sociální otázky, podporu rodiny a situaci starších lidí. Nezapomínejme na životní prostředí, zemědělství, hospodářský rozvoj kraje, sport a bezpečí.
Jádro volebního programu vzniklo na sjezdu kandidátů na Sv. Hostýně. Zde jsem byl velmi příjemně překvapen, že jsme se rozdělili do skupin dle vzdělání, pracovních zkušeností a zájmů. Jednotlivé skupiny vypracovaly svůj okruh programu. Spolu s pěti kolegyněmi a kolegy jsem se podílel na okruhu Region podporující vzdělání, který se zabývá otázkou školství a volnočasových aktivit. Můj „kolega z plakátu“ Ing. Martin Křižan – starosta Hluku – se účastnil tvorby okruhu  Prosperující a dostupný region.

druhý plakát hotovo dobrý

Nebylo těžké vymyslet volební hesla, ale vysvětlit kolegům, jak prakticky tyto body programu zařídit a zrealizovat. Pokud budete mít dotazy, nejsem „vševědoucí politik“, ale obyčejný učitel. Co budu vědět, zodpovím. Případně se zeptám kolegů, kteří tvořili jiné okruhy programu.

Při tvoření programu ke školství byly pro mě prioritou 3 body:  a) Zachováme dostupnost vzdělávání v praktických školách a navrhneme změnu zákona vedoucí k přiměřené a žádoucí inkluzi ve školách

b) Vytvoříme projekty zaměřené na síťování odborných škol a partnerů z oblasti praxe

c) Zavedeme metodickou podporu pro vyhledávání a řízení projektů vhodných pro jednotlivé školy

V dalších článcích tyto (i další) body vysvětlím konkrétněji. Přeji Vám hodně trpělivosti při čtení našeho kvalitního programu.

Michal Slinták

Příspěvek byl publikován v rubrice Krajské volby 2016, Slovo zastupitele. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Kdo má reálný program v krajských volbách? KDU-ČSL!

  1. František Zástěra napsal:

    Přečetl jsem si Volební program KDU-ČSL do Krajský voleb. Dle mého názoru je moc obecný, některé věci si příčí a dalo by se říct, je hodně alibistický.

    Zkusím to u jednoho bodu – Dopravní dostupnost a infrastruktura. Není zmínka o tom, že by krajské vedené chtělo pustit na železnici soukromníky, aby soutěžili tratě. Přitom Vančura a Novotný o to usilují, ale České dráhy to mají přednostně na 15 let(?). To, že Koved nefunguje, a potřebuje popostrčit, o tom ani zmínka. Cyklostezky – co takhle zrušit ztrátovou trať Újezdec – Luhačovice a místo toho udělat cyklostezku pro rodiny s dětmi?

    Dále chcete omezit dotace, ale zachovat MAS. Nemocnice máte ve volebním programu napsány přímo vzorově, ale cestovní ruch a kulturu odbýváte frázemi. A co Okno do kraje, bude zase PR vládnoucí strany? Jízda králů – jakým způsobem bude probíhat podpora? Koupí VIP lístku?

    Ono je to každé volby stejné. Každá slibuje, jak to bude lepší, ale když se za čtyři roky skládá reparát, tak je to vždy stejné. Mírný pokrok v mezích zákona. A na rovinu, já volby nemám rád. Z jednoduchého principu: Kdo může být politikem? Kdokoliv! Kdo umí mluvit, dobře vypadá a dokáže slíbit cokoliv. Chápu, že to tak je, ale já si dovolím s tím nesouhlasit. Bohužel, to je asi tak všechno, co s tím mohu udělat.
    Proto nemám rád volby, nemám rád řízení krajů, obcí a dalších území podle volebních programů a slibů daných na veřejnosti. Ani nevím, jestli se voleb zúčastním, to nechám na poslední den.

  2. Slovácko, krasné od pohledu, tvrdé uvnitř napsal:

    „Dajsi si eště jednu, platím já,“ ozývá se od stolu z horní hospody. „Já vím, že si abstinent, ale daj si,“ znovu se ozývá tím směrem. „Já nevím, já su ten abstinent a neměl bych, dyž tak jenom jednu malů,“ odpovídá druhá strana. „Jaků malů? Veliků! Hospodo, dones nám tady inženýrom dvě hořké,“ najednou se ozývá přes celou hospodu. „Veliků, tos nemosel, já ju tedy budu pít nadvakrát,“ znovu se nese od stolu. „A poslůchaj, jaký ty si abstinent, když už máš třetí veliků?“ „Já normálně nepiju, ale když to má být na přátelství, tož to jo, to si dám,“ odpovídá jakože nesměle abstinent. „A proč ty vlastně abstinuješ? “dál vyzvídá soused. „A nejsi enom tak lakomý?“ přidává další otázku. „Tož co ťa znám, taks nikdy nic nekůpil. Piješ enom, když ti někdo poručí. A pivo desítka, jak ty říkáš, to není žádný alkohól. Ale je levné, co!“ „Já, já nejsem žádný lakomec! Já umím být gróf! Idu hned poručit,“ tvrdě se ohrazuje jakože abstinent. Vstává ke stolu, jde k výčepu a cosi šušká vrchnímu. A než by se řeklo švec nebo práce padla, je to vrchní s táckem a rozdává každému u stola. „Tož su škrťa nebo né?“ ptá se svých spolustolovníků. A ti mlčí, protože se dívají před sebe, kde každý má poručenů malů borovičku. A v duchu společně odpovídají: „Si škrťa lakomý, ale lepší malá borová na stole než velká mockrát slíbená.“

    Zatím u druhého stola
    „Ty si taká krasavica, že bych ťa klidně dal svému synovi,“ skoro šeptá jiný štamgast ke své sousedce u stolu, která se tady objevila jako špatné počasí – neohlášeně a ke vzteku ostatním. A co na tom, že z jara slyšela již mockrát zpívat slavíka, podle počtu piv na lístku svého lichotníka byla dneska za mladici a šumnou krasavici. „Ty si tak krásná, že aj ta Helena Trojská je proti tobě žabař. Já jsem znal jednu herečku, to teda byla kočka, ale ty si hezčí!“ křičí do celého světa její veřejný obdivovatel. „Ty určitě kořalku nepiješ, to si moc nóbl, já ti koupím čokoládu“ a hledá po kapcách drobné, aby dal dvacet korun na čokoládové kaštany, které jsou u výčepu připraveny pro zákonité manželky, které se nemohou dočkat svých drahých poloviček užívajících si života. Obdivovaná krasavica si dobře prohlédla množství drobných, které vytahoval její náhodný ctitel ze špinavých kapes, znechuceně vstala od stolu a šla hodit další udici.

    U výčepu se potkala zamilovaná dvojice. Študáci, on místní, ona z Prahy. Potkali se na studiích v hlavním městě. Chlapec pyšný na svoji obec dovezl partnerku, aby se podívala, jak se žije na Slovácku. „Máte to tady kráásný, takový lídový. I ti lidi jsou zajímavýý postavičky,“ glosuje dění v hospodě pražská přítelkyně. „Dáš si něco, aby sme tu nestály jako ztopořené ocasy?“ ptá se mladík své slečny. „ A co tu máte, a něco pro slečnu by nebylo?“ hned se dotazuje vrchního a očima vybírá z nabídky vystavené ve výčepu. Obsluha raději mlčí, neboť vždycky s Pražákama byl problém. A ještě, když je to ženská! „No tedy, já nevím, pražskáá pívnice to není, tak co nějakoou místní specialítu. Slovácko je krásné a malebné a dary přírody zde jsou navíc velmi poživatelné. Objednej mi, můj drahý, něco,“ vyzívá slečna vod Prahy svého milého. „Slivovicu tu nemají a navíc jsi už jednu dostala od taty. Pane vrchní, prosím tady pro slečnu jednu velikou borovičku, když tedy chce ochutnat to malebné Slovácko. A já si dám toho lepšího jagermajstera , po borovičce já vždycky bliju jak pes, když sa nažere trávy,“ objednává zamilovaný mladík. Za hodinu odjíždí z Vlčnova autobus a v něm sama sedí pozvaná studentka z Prahy, která dojela za svým milým do Vlčnova, který ji ukázal pravé hodnoty této pyšné slovácké obce. Krásné z pohledu, ale tvrdé uvnitř.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.