Všichni tři mladí historici z Katolické základní školy postupují do kraje – dějepisná olympiáda 2016

Dnes se budu řídit neskromným heslem: Kdo se nepochválí sám, jiný to za něj neudělá.“ Pochválím tedy žáky školy, ve které působím osmým rokem na pozici učitele českého jazyka a dějepisu – Katolické základní školy v Uherském Brodě. Sedm let naši žáci ukazují své historické vědomosti v dějepisné olympiádě, kterou považuji za nejlépe organizovanou soutěž pro žáky základních škol a gymnázií v České republice.

Největšího úspěchu dosáhl v roce 2013 Josef Škrdlík, kdy suverénně zvítězil v okresním i krajském kole dějepisné olympiády a ve státním kole skončil druhý! Při přípravě na státní kolo jsme mohli zužitkovat i zkušenosti Doroty Hermanové, která se do státního finále probojovala dvakrát a v roce 2012 obsadila krásné šesté místo. Dějepisná olympiáda patří dlouhodobě mezi naše nejúspěšnější soutěže, kdy kromě jediného roku 2015 jsme vždy měli minimálně dva zástupce v krajském kole. Z okresních kol má naše škola další dvě vítězství: 2012 – Doroty Hermanová a 2014 – Marie Škrdlíková. K tomu druhá a třetí místa a fůru umístění v první desítce.

V letošním roce sice naši žáci nedosáhli na nejvyšší příčky v okresním kole, ale zase do kola krajského postupují všichni 3 reprezentanti školy. Petra Mikulková (7. místo – 83 bodů ze 100), Jiří Daniel Trávníček (9. místo – 75bodů) a Wendy Hermanová (11. místo – 72 bodů) se vešli mezi 12 postupujících z našeho okresu. Podruhé po celou dobu naší účasti na dějepisných olympiádách tedy postupují všichni naši účastníci okresního kola.

Letošní téma „Po stopách Lucemburků aneb Za císařskou korunou“ žáky velmi zaujalo. Ostatně vládci Jan Lucemburský, Karel IV. a jeho synové Václav IV. se Zikmundem zanechali v našich dějinách nesmazatelnou stopu, i když velmi rozdílnou.

Věřím, že studium dějin zemí Koruny české za vlády Lucemburků pomůže mladým historikům poopravit si zavedené stereotypy o „Králi cizinci“, kterého dnes spíše hodnotíme jako „Krále diplomata“. Dále se můžeme zamyslet nad neschopností Václava IV., i když se zapomíná na problémy celé Evropy, které ovlivnily dobu jeho vlády. Na závěr nesmíme zapomenout na „Lišku (Šelmu) ryšavou, nejschopnějšího syna „Otce vlasti“, kterého zvláště komunistická historie viděla jako zrádce. Stále je málo slyšet o jeho skvělých válečnických a diplomatických schopnostech, kdy je v celoevropském kontextu brán jako panovník, jenž na koncilu v Kostnici pomohl vyřešit papežské schizma.

Michal Slinták

Příspěvek byl publikován v rubrice Vážně i nevážně. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.